Tottenham Hotspur FC

Souhrn sezóny 2007-2008  - Part TWO

Tak  opět pokračujeme v našem  vzpomínání ……

………….Juande Ramos  musel naskočit do rozjetého vlaku, bohužel do velmi špatně jedoucího a rozhrkaného vlaku. První věc, kterou udělal,  byla velmi tvrdá práce  na souhře naší děravé obrany a na celkové provázanosti zálohy s obranou -  a tato jeho práce byla velmi rychle pozorovatelná i pro běžného fanouška -  naše hra  získávala konečně nějaký řád, hráči se na hřišti naučili  navzájem se  efektivně a přirozeně zastupovat, z naší hry  bylo  už patrné, že playeři na place  konečně vědí co tam  mají  přesně hrát……….ovšem ta naše věrná kamarádka smůla se nám neustále lepila na paty – v zápasech  jsou prostě  okamžiky, které ani sebegeniálnější manager  neovlivní – např. když naši  top strikeři hromadně selžou  v rozhodujících okamžicích –  nepromění penalty v  poslední minutě zápasu v Upton Parku či v derby na Ars*nalu za stavu 1:1……anebo když brankář dělá v brance nepochopitelné skopičiny (zápas na Aston Ville), tak se s tím z lavičky  nedá nic dělat aby se to nějak výsledkově  zlomilo….:-((

Klubové vedení – ještě v době „krizového plánu“ přehodnotilo naše letošní priority -  hlavním našim sportovním cílem se proto  stal jakýkoli Pohárový úspěch, který by kromě vyleštění značky „ tottenham“ zároveň posunul náš klub do pohárové Evropy….  

1. ledna se na 31. dní opět otevřelo přestupové okno – a vedení Spurs se rozhodlo, že  toto období využije na maximum, povedlo se zdárně dotáhnout předem vytipované posily do obrany – Alan Hutton z Rangers se stal na pravé obraně jasnou novou volbou, zkušený anglický reprezentant   Jonathan Woodgate z Boro se zase postavil do rozklíženého středu naší obrany, dobrou volbou bylo také angažování mladého Guntera z Cardiffu – je to nákup pro budoucnost,  zatím je využíván jako alternace na kraj obrany.  Velká očekávání byla vkládána do brazilského reprezentanta Gilberta, levá obrana měla být jeho doména…..zde však zatím skutek utekl….  Některé vytipované a rozjednané přestupy  se už nestihly z nedostatku času dotáhnout do zdárného  konce (brankář Amelia,  stoper Juarque atd.)

Jistě  máme všichni  ještě v čerstvé paměti finále Carling Cupu, ale Juande Ramos stál v začátcích svého působní na WHL před neprostupnou houštinou zápasů, přes které nás musel prosekat až do Wembley……rozhodující byl už  ten první pod jeho vedením  –  prosincové čtvrtfinále na City Of  Manchester Stadium. Juande připravíl náš tým naprosto dokonale, Spurs šlapal jako dobře namazaný stroj a i přes nepřízeň osudu (nesmyslné brzké vyloučení Zokory za jeho čistý zákrok přes míč) jsme přes  Citizens naprosto suverénně postoupili…..a v semifinále nás čekal nenáviděný Arse-anal……a byly to zápasy, které zvedaly diváky ze sedadel, na Emirátech jsme sice velmi smůlovatě remizovali ale vše jsme si vynahradili doma na WHL – vítězství 5:1 nad Ars*nalem byl  skutečný „majsterštych“ jenž  se zapsal zlatým písmem do naší klubové kroniky, stejně tak se jistě zapsal i do klubové kroniky našeho „souseda“ – jen poněkud jinou barvou písma a do jiné „kolonky“...:-)).  Ten nádherný vítězný večer tehdy všem YIDOS vrátil hrdost a byla to ta nejkrásnější satisfakce za všechna  hubená léta, ve kterých jsme ve vzájemných zápasech nechutně  dlouho tahali za kratší konec…….také jsme si to společně  užili ve stylu  jako bychom vyhráli LM a finále MS dohromady…..:-)

….a pro takové okamžiky stojí za to fandit, to se nedá nikde koupit…..:-)

Finále Carlingu ve Wembley proti Čukotce je momentálně čerstvá záležitost, proto nemá cenu se o něm  zbytečně dlouze rozepisovat  - Tottenham ve Wembley prokázal svou velikost, otočil nepříznivě rozehraný zápas, většinu hracího času  přehrával svého soupeře a zaslouženě vyhrál…….a právě v těchto rozhodujících  momentech se projevil „Ramos Effect“ – Juande dokáže hráče na velké zápasy dokonale připravit, hráči přesně vědí  co mají na hřišti hrát, jsou  zdravě namotivováni a sebevědomí – celkově v těchto zápasech Tottenham působil jako vyspělé a sebevědomé mužstvo jdoucí za svým cílem……..takový Tottenham jsme dříve neznali, Juande dokázal, že je velký trenér, za pár měsíců změnil vnější tvář mužstva k nepoznání a dal nám naději do budoucna……

Naše letošní pohárová anabáze však nebyla lemována jen úspěchy……smolné vypadnutí z FA CUPU v  osmifinále na Old Traffordu nás velmi mrzelo, nebyli jsme horším týmem, šancí jsme také měli dost…..bohužel jsme je neproměnili a ani brankář nás v tomto  zápase nepodržel (velmi kulantně řečeno), toto vyřazení mrzí o to více, že ve čtvrtfinále bychom měli nalosován znovu Ars*nal –  navíc opět  na WHL…..a  hned po tom  jeho výprasku 5:1……takže by to mohl být neskutečně zajímavý zápas s vnitřním nábojem jaký  už nikdo z nás  asi nepamatuje..(20. léta 20. století.....:-))).….

Tottenham „žil“ dlouho i v pohárové Evropě  - ze základní skupiny UEFA CUPu přes určitá počáteční zaváhání suverénně postoupil do osmifinále -  tam nám byla soupeřem pražská Slavia,  jelikož to byly zápasy těsně před finále ve Wembley, tak je Tottenham pojal velmi „úsporně“ – zahrál to co musel aby v klidu postoupil……navíc jistě hodně z nás pražský zápas  vidělo osobně…..no a ti šťastnější a drzejší se dostali až na Severní Tribunu…..

Čtvrtfinále proti PSV Eindhoven rozhodně nemělo být naší konečnou stanicí, osud si však s námi zahrál jednu z jeho oblíbených krutých her, našim srdečním svalům dal řádně zabrat aby nám nakonec v nervy drásajícím vyvrcholení  vzal  naději na pohárový Double. Prvý zápas rozhodla nepochopitelná osobní indispozice debutanta Gilberta a naše vychýlená koncovka. V druhém  zápase byl jazýčkem na váhách   famózní výkon brankáře Gomese…….penaltová koncovka byla opravdu velmi krutá, neproměnili jsme Jenasem  náš matchball a pak následně Chimbondou už neodpověděli……..velká škoda tohoto nešťastného vyřazení, mohli jsme si prodloužit sezónu, užít si další velké zápasy a oprášit dobré jméno Tottenhamu v Evropě…… 

Vypadnutím z Pohárové Evropy pro nás letošní sezóna prakticky skončila, ligu je třeba už jen důstojně dohrát, Juande má nyní výbornou možnost experimentovat, může vyzkoušet v ostrých zápasech některé mladé hráče rezervy a pomalu už připravovat tým na sezónu příští…….

Jaké je tedy konečné resumé letošní sezóny?

Můj osobní názor je ten, že sezóna – ať v ní dopadneme jakkoli,  ale ve které porazíme Ars*nal 5:1 nemůže být považována za neúspěšnou…….

Sezóna, ve které zvedneme ve Wembley nad hlavu  Pohár,  nemůže být rovněž považována za neúspěšnou……

Takže tyto dva okamžiky zvrátily hodnocení letošní jinak dost tragické  sezóny do kladné roviny. Osobně beru tuto sezónu jako sezónu  přechodnou, jako jakýsi Očistec,  kterým jsme si museli projít abychom se stali silnějšími, jako sezónu, ve které jsme v důležitých zápasech už naznačili naši budoucí sílu, kterou  už snad  budeme schopni  potvrdit i v sezónách následujících……věřím, že ještě daleko úspěšnějších a navážeme  tak na naši slavnou tradici Tottenhamu jako klubu, který vždy vstane z popela……..

Bruce Is A Yido

Proud To Be A Yido!